Křišťálový deník

26. září 2015 v 13:23 | L I L L Y |  POVÍDKY, BÁSNIČKY A PŘÍBĚHY

Mám pro vás krátkou povídku se jménem Křišťálový deník. Nevím, jestli se vám úplně zalíbí, ale snažila jsem se :)





Tak si tak kráčím po městě a čekám na autobus, který má už tři minuty spoždění. Možná, že pro vás je to málo, ale já jsem ráda když jedou autobusy i o minutu dřív. Jelikož je hodně chladno, pěšky chodit nechci. Přeci jenom nechci chodit v nových botách ve sněhu, který mi bude tát na botech a ještě mi zmrznou nohy. Když už začínám opravdu mrznout, přijede konečně autobus. Dveře se otevřou a já jsem připravená nastoupit. Tak si pohodlně sednu na sedátko užívám si pocit, že nemusím jít pěšky. Vtom si ale všimnu, že mi něco chybí. Jenže nevím co. Mobil, peněženka, klíče? Ne, všechno tu je. Tak co mi tedy chybí?

Oh ne! Nemůže mi přece chybět můj deník. Ve kterém mám všechny tajnosti, které kdyby někdo zjistil, je po mně. Nemůžu tam nechat ten deník! To nejsou pouze listy papíru, do kterých jednou za čas vyrívám tuhou datum a své zážitky. Nevím, jestli je to úplně vhodné říkat, ale stejně se to provalí. Ten deník je kouzelný. Je totiž celý z křišťálu! Já kouzelná nejsem, ale ten deník může ovládat mou moc, kdykoliv to potřebuji. Kdyby deník otevřel někdo jiný, než jsem já, je po kouzlech a možná i po mně... Musím se pro něj rychle vrátit na autobusovou zastávku! Snad tam ještě je...

Nikdy jsem nevyužila tlačítko STOP! na držáku. Teď mi ale nic jiného nezbývalo. Pomalu jsem stiskla tlačítko a řidič zastavil a ptal se, co se stalo. Rozhodně jsem nechtěla říct: "No, víte, pane řidiči. Já jsem si na lavičce nechala křišťálový deník, který mě ovládá, tak si pro něj skočím a hned jsem zpátky." To asi ne. Rychle jsem se vymáčkla a řekla : "Je mii tro-chu špatně. Mu-sím jít , abych sse náhodd-ou nepozvra-cel-aa... A rychle běžela na zastávku. Bylo mi vcelku jedno, že mi sníh taje na botech, že budu zmrzlá jako sněhulák, že budu muset čekat sto let na další autobus - hlavně, že budu mít svůj deník zpátky.

Když dobíhám k zastávce, nikdo tam není. Spadl mi kámen ze srdce. Uff - snad tam bude i ten deník. Jdu k první lavičce, kam jsem ho položila. Jdu k druhé, kde jsem ho naposledy viděla. Nikde nic! Začínám panikařit. Co když si ho skutečně někdo vzal? Co když skutečně odhalí všechny moje tajemství? To nejde. To není možné. Dneska si musím zajít na oční, nejspíš špatně vidím. Nebo je to jen sen.

Ale ani jedno z toho nebyla pravda. Deník nikde. Ale počkat.. najednou se začalo něco blýskat v tašce jedné staré paní. Blýskalo se to stejně, jako můj křišťálový deník. Akorát nemám tak velkou odvahu se té paní zeptat. Ale ukrást jí ho také nemůžu. Nebo ano?

Konec obav. Musím za tou paní jít a zeptat se, než odjede na autobus. Tak jsem sebrala odvahu a šla za ní. Když jsem byla u lavičky, přijížděl autobus a paní se zvedala. Ne! Musím jí to rychle říct.. Tak jsem nastoupila do autobusu s ní a přede všemi jsem to musela vyklopit. Naštěstí v autobuse moc ticho nebylo, každý si s někým povídal. Tak už jsem se konečně sebrala a řekla: "Paní? Můžu se vás zeptat, jestli jste náhodou nenašla takový sešit? Byl křišťálový. Byl to můj výtvor do školy, nemůžu ho ztratit. Neviděla jste ho někde?"

Vím, že lhát se nemá. Ale co mi zbývalo? Přece jí nemůžu říct, že je kouzelný a ovládá mě. Myslela by si, že jsem cvok - a to samozřejmě nechci. Naštěstí to bylo jinak: "Ale ano, mám ho dokonce u sebe. Tušila jsem, že bude tvůj. Je nejspíš nesmírně důležitý, viď? A neboj, dovnitř jsem se nekoukla."

Spadl mi kámen ze srdce. Jen kdyby tam na pravý roh oko padlo, je po všem. Té paní jsem nesmírně děkovala a na třetí zastávce jsem vystoupila z autobusu. Bohužel jsem si neuvědomovala, že jsem nesmírně daleko od svého bydliště. Vsadím se, že jakmile otevřu mobil, bude tam aspoň 10 nepřijatých hovorů od matky. A ano, skutečně bylo. Tak jsem jí zavolala, aby pro mě přijela, že jsem v pořádku. Úplně jsem se klepala, mrzla a čekala až pro mě matka přijede. Zrovna začal padat sníh a už jsem byla natolik zmrzlá, že jsem si myslela, že jsem někde na měsíci jen v plavkách. To by bylo...

Po dlouhém čekání přede mnou konečně zastavilo auto. Máma! No konečně. Zrovna ve chvíli, kdy jsem "umírala" zimou, ona přijela. Už jsem myslela, že nepřijede. Tak sednu do auta a máma se mě ptala, kde jsem byla, co se mi stalo a jak si proboha představuji v téhle zimě se courat po městě. O tom, že mám křišťálový deník ví, ale o tom, že mě ovládá a že je kouzelný naštěstí neví. Teď jsem pomoc křišťálového deníku potřebovala. Nevěděla jsem, co mám matce řict. Tak jsem si vzala deník k sobě a pošeptala zaklínadlo (samozřejmě bylo latinsky, takže tomu máma nemohla rozumět.)

"Arcanum homuncionem commentarios in vitrum egeo iam mellitis ... auxiliator tuus magnificentia eius et virtus in manibus effugi!"
a znamená to...
Tajemný človíčku v mém křišťálovém deníčku... Teď potřebuji pomoc tvou, proto vem svou moc do rukou!

Jakmile jsem zaklínadlo vyslovila, má matka se divila, co si to tam šeptám. Můj deník se mě však ujal a já spustila: "Víš mami, zrovna mi volala kamarádka, že potřebuje rychle, abych za ní přijela. Tak jsem vzala nohy na ramena a rychle autobusem jela za ní. Vtom jsem zjistila, že mi chybí jízdenka a tak jsem se musela vrátit. Potom jsem kamarádku potkala a ta mi řekla, co se jí přihodilo...."

Po nějakém tom vyprávění mi matka konečně uvěřila a řekla, že je to v pořádku. Auto zastavilo a byly jsme doma. Tam na mě čekal teplý čaj a teplá peřina, do které se zachumlám. Když jsem už byla v posteli a dívala se na svůj oblíbený film, vzala jsem ještě do ruky deník a řekla:
Arcanae virtutis, abscondissem me ... ignorantia eorum qui fuerant habent aditum, gratias ago tibi diversi generis multa nimis!
a to znamenalo:
Tajemná moc ukryla mou neznalost... ty záchránil si kouzla svá, já děkuji ti mnohokrát!
----------------------------------------------------------------THE END----------------------------------------------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki Veru a Didy Kiki Veru a Didy | 26. září 2015 v 17:14 | Reagovat

Ahoj, tentokrát se ti hlásí Kiki :D
Povídka je úplně super, opravdu jsi moc šikovná!!!!!!! Strašně super líbí se mi tady: )

2 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 27. září 2015 v 8:52 | Reagovat

Krátkou?Já myslím že je docela dlouhá.Povídka se mi líbí,ale v podstatě to nemá žádný pořádný úvod do děje.Stačilo by kdyby jsi tam napsala větu: Dneska jsem vyrazila jen tak kráčet po městě a pokračovala.....Jinak je to moc hezké,ale zapracuj na těch úvodech!

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 27. září 2015 v 12:01 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

[2]: No :D Dlouhá teda určitě není, to se ti asi jenom zdá... Aby byla dlouhá, musela by být aspoň ještě takhle 2x napsaná :3
A k těm úvodům to taky moc nechápu. I v knížkách se to tak normálně píše. Mně se to naopak líbí, ale jak myslíš, každého věc;-) ;-)

4 Kristien Whell with Summer days ♣ Kristien Whell with Summer days ♣ | 27. září 2015 v 13:31 | Reagovat

[2]:Co to kecáš? :-! Povídka je tak akorát. A s tím úvodem... Jakože cože?! Takhle se to všude píše ty asi moc knížky nečteš, co? ;-) A stejně Lilly je starší než ty tak si na ní nedovoluj..Já ji znám soboně a kdyby si nebyla její kamarádka,napsala by to samý :)
A neboj, o tohle si mi neřekla, dělám to z dobrý vůle. Chápu, že je to tvůj názor, ale jako s těma úvodama kecáš jak prase... Ty snahu neoceníš viď :-(  ;-)

5 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 27. září 2015 v 13:41 | Reagovat

[4]: Já náhodou čtu,jen mi to tady prostě nesedělo.....Co jsem komu zase udělala?Nikdo můj názor nechápe!Na nikoho si navíc nedovoluju,říkám svůj názor! :-!

6 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 27. září 2015 v 13:45 | Reagovat

[4]: A náhodou cením snahu!

7 Lilly Lilly | E-mail | Web | 27. září 2015 v 13:56 | Reagovat

[5]: Nevšímej si jí :-) Ona se mě zastává až moc, no ;-)
Už to máme vyřešený...

8 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 27. září 2015 v 14:00 | Reagovat

[7]: :-)Já vím,znám to...

9 Lilly Lilly | E-mail | Web | 27. září 2015 v 14:34 | Reagovat

[8]: :-)  :-)

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 1. října 2015 v 8:03 | Reagovat

[6]: Já si nemyslím, že by tam nebyl úvod, je jen jinak zformulován, než jsi nejspíš zvyklá. Já osobně zase nemám ráda to, co jsi popsala ty, ale je to na osobním vkusu.
Mně osobně se to moc líbilo, nápad byl rozhodně krásný. Možná to nemělo moc děje, ale u povídky tohoto typu mi to ani moc nevadí.
Jen u posledních dvou odstavců jsem byla trochu zmatená. Byla s kamarádkou a najednou zase s mamkou? Možná bych používala kratší věty, někdy mi připadalo, že ses trochu zapletla do souvětí.
Ale jinak je to nádherné, takové milé. Moc se těším na tvou další povídku!

11 vesi-povidky vesi-povidky | 19. října 2015 v 9:24 | Reagovat

Moc pěkný, jen bacha na ty překlepy/chyby (např. slovo "vyrívám " jsem v životě neslyšela:D Snad vyrývám s tvrdým "Y", ne?:D). Jinak ale moc hezký nápad:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama