Catherin v jiném světě #2

2. května 2015 v 10:14 | Lilly |  Ostatní články ♥

Ahojte :-)


Tak jsem tu zase s Catherin v jiném světě (2). Nečekala jsem, že si ji až tak oblíbíte, a že bude takový nával komentářů! :-) Tak jdeme na to :-)
PS: OMLOUVÁM SE ZA PRAVOPISNÉ CHYBKY :-D



Zavedla jsem svého nového koně do stáje a přemýšlela jsem, jaké bude mít jméno. Byl to krásný bělouš, měl modrou podsedlovou dečku, modrou čabraku a modré bandáže. Hříva mu při ježdění krásně vlála ve vzduchu, byl to zkrátka sen. Ale já pořád nevěděla, co dělat. Jestli se mám vrátit domů (lépe řečeno do vlčího doupěte) nebo zůstat chvíli ve stáji? I kdybych se pokoušela utéct domů, vlci by si mě pohlídali. Navíc bych ztratila svého nádherného bělouše.

"Krasavče, jaké by se ti líbilo jméno?" pohladila jsem bělouše po šíji. Zavrtěl hlavou.
"No dobrá, asi mi toho moc nepovíš. Kde jsi se vlastně vzal?" pohladila jsem ho znovu. Bylo vidět, že není kouzelný. Oddychla jsem si. Neříkám, že by bylo špatné mít mluvícího koně, ale přeci jenom chci žít v realitě. Úplně jsem se do něho zamilovala. Bylo to nádherné. Jela jsem na krásném bílém koni, kterému vlaje hříva jako spousta jemných šátků, při západu slunce, na palouku mezi vlčími máky... Potom ale snění skončilo, neboť přišla jakási dívka.


"Pozor, teď mám trénink já. Atranceho vrať do boxu, to není žádný tvůj kůň. Trénuju na něm." řekla ta dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Nechápu, co to mělo znamenat. To je přeci MŮJ kůň. Ačkoliv jsem nevěděla, jak se jmenuje. Což bylo obvzlšť trapné. Musela si to splést, todle je můj kůň, a navíc se nejmenuje Atrance.


"Prosím?" vyhrkla jsem ze sebe.
"To je ale můj kůň." vydala jsem hrdě ze sebe.


"To není tvůj kůň, ty náno, to je kůň mého trenéra, jmenuje se Atrance, tak si nevymýšlej!" řekla ta dívka.
"Ne, nejmenuje se Atrance. Za prvé, jmenuje se Karamel a za druhé, toho koně jsem dostala včera k narozeninám. Tady ho moje rodiče ustájili a jezdím na něm. Klidně se běž zeptat trenéra, že je to můj kůň." řekla jsem přesvědčivě.

"No dobrá. Možná, že jsem se spletla. Ale chybovat je přece lidské. Na tebe se ještě podívám!" řekla a vyvedla ryzáka z boxu. To já si na ni také dám pozor. Odsedlala a oduzdila jsem svého Karamela. Ani nevím, jak mě to napadlo, prostě jsem to řekla. A myslím, že to není úplně špatné jméno. Co myslíte?


"Tak krasavče, už máš jméno - Karamel. Líbí se ti?" řekla jsem a Karamel frknul na souhlas. Bylo to úžasné. A v ten moment jsem úplně zapomněla, že mám nějakou rodinu, že bych vlastně měla být doma, že bych neměla co dělat ve vlčím doupěti... Jenže copak já za to můžu?

Rozbrečela jsem se. Ale jen trošku, tak, aby to nebylo poznat. Přicházelo tam do stáje čím dál tím více lidí. Bála jsem se. Ano, bála jsem se lidí. To je divné. Já se nikdy lidí nebála. Co se to se mnou asi děje? Musím zůstat v klidu. Úplně v klidu.

Vyhřebelcovala jsem svého Karamela a odvedla k ostatním koním. Pak ke mně přišla copatá hnědovláska a zeptala se mě: "To je tvůj kůň? Je krásný... Já bych také chtěla svého koně, jenže to mi rodiče nedovolí." řekla dívka. Záviděla mi. Přičemž vůbec nevěděla, že žiji mezi vlky.

"Ano, to je můj kůň, mám ho teprve druhý den. Nemusíš být smutná, někdy koně určitě dostaneš." řekla jsem, i když jsem moc nevěděla, jestli to je pravda.
"Nevíš, kdo je ta blondýna? Před chvilkou na mě vyjela, že to není můj kůň a jmenuje se Antrance." řekla jsem.
"Myslíš Dianu? Jo, ta je hrozná. Strašně namyšlená, nikdo ji nemá rád, kromě její dvou kamarádek, Sophii a Elze. A Atrance je kůň pana trenéra, nádherný bělouš s modrými bandážemi, čabrakou a podsedlovou dečkou." řekla ta dívka. Vtom jsem se zastavila. Přesně takhle vypadá můj Karamel.To je přece nesmysl.

"Můj Karamel je také bílý, a má také modrou čabraku,podsedlovou dečku i bandáže. No není to náhoda?" zasmála jsem se.
"Ano, to je. ale Atrance má na boku hnědé tečky, tvůj Karamel je čistě bílý." řekla dívka. Nesmírně jsem si oddychla. Bylo by hodně špatné, kdybych měla stejného koně, jako trenér. Vlastně by to byl hodně velký průšvih. Někdo by si mohl myslet, že jsem ho ukradla. To opravdu nechci.
"A jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Catherin. Říkej mi Cate nebo Ceth, to je jedno." řekla jsem. Měla jsem pocit, že ještě budu mít kamarádku.
"Dobře. Já jsem Bethany, ale říkej mi Betty. Kolik ti je?" řekla Betty.
"Mně je 12. A tobě?" řekla jsem.
"Mně je také 12. Jaká náhodička!" zasmála se Betty.
Smály jsme se. Hodně jsme se smály. Byly jsme velké kamarádky. Ale pak jsem se přestala smát. Nevíc co se to dělo. Pocítila jsem malé zašimrání. A Betty najednou také. Bylo to takové ozáření, jako kdyby jsme měly zmizet. A najednou nám zmizely ruce,nohy,hlava... A nakonec jsme ani nebyly v ohradě. Betty brečela, ale já věděla, co se to děje. Nějakou černou dírou jsme se vraceli někam, kde to moc dobře znám. Aspoň jsem věděla, co to je. Mířily jsme mezi vlky. Oh ne!
Betty brečela. Hodně brečela. Já se ji snažila uklidnit. To už jsme ale byly ve vlčím doupěti a před námi stála Miriam. Snažila se k Betty mluvit, ale Betty sebou nějak kimácela. Najednou byla na zemi, omdlela. Prostě omdlela. Dva vlci ji donesli do jejího pokoje (vedle mě) a čekali, až se probudí. Bylo mi hrozně. Já blbá, neměla jsem do toho Betty vůbec zatahovat! Ale copak za to můžu?! Co když je Betty také vlčí dítě?
Když se Betty probudila. Otevřela dveře do mého pokoje. A přišla za mnou.
"Co to má být? Proč tu jsem? Proč jsou tu vlci? Co jsi to udělala?!" křičela na mě a rozbrečela se. Nedivím se jí. Můj první pocit byl také strašný. No prostě hrozný.
Na mé štěstí do pokoje vstoupila Miriam, Betty chytla za ruku a odvedla do jejího pokoje. Tam byly asi patnáct minut a pak obě vylezly. Betty byla více uklidněná.
"Už ti Miriam řekla, že jsi vlčí dítě? A že já také? Já nevěděla, že by jsi to mohla být zrovna ty. Promiň mi to." řekla jsem a ukápla mi slza.
"Za to nemůžeš. Miriam mi všechno vysvětlila. Mají to tu krásné, to ano. Ale já se bojím, co bude dál." řekla Betty.
"To já také. Ale to nikdy nemůžeme vědět. Jsme na to dvě." řekla jsem.
"Ale není to tady vůbec špatné. Chtěla bys koně?" řekla jsem. Betty se na mě udiveně podívala a radostně přikývla. Já luskla a byl tady kůň. Přesně podle její představy. Betty vypískla a bylo jí úžasně. Splnil se jí sen, stejně jako mně. Za chvíli kůň zmizel a byl na pastvině, vedle mého Karamela. Zanedlouho Betty měla v rukou tablet a na svém stole počítač.
"Poslyš, Cat. Já vím, že je to hloupá otázka a asi mi na ní nikdo neodpoví." řekla Betty.
Kdy se vrátíme domů? Já bych šla už příští týden. A ty?"
Vtom jsem se nadechla a spustila.
"Milá Betty, za týden se určitě domů nevrátíš. Možná, že se nevrátíme nikdy... Kdo ví, jsme zkrátka vlčí děti." řekla jsem a smutně zabouchla dveře. Todle se nemělo nikdy stát!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 2. května 2015 v 12:06 | Reagovat

Je to svým způsobem nesmírně hluboké. Nevím, možná to je mými momentálními myšlenkami (vymýšlím povídku, kde je hlavní hrdinka tak trochu zlatokopka), ale strašně se mi to líbí. Mají všechno, a přesto nejsou šťastné, protože chtějí domů.
Tato kapitola se mi dokonce líbila více než ta minulá. Je těžké vůbec uvěřit, že ti je jedenáct. Takto jsem já psala asi o dva roky později.
Navíc, zdá se mi, že se lepšíš každým slovem. Jen tak dále!
Je jen jediná věc, na kterou bych tě tady ráda upozornila. Je lepší psát číslovky jako dvanáct, slovy, ne čísly. Vypadá to lépe.
A málem bych zapomněla- má to úžasnou pohodou a kouzelnou atmosféru.
A v poslední řadě bych ti chtěla poděkovat, že sis přečetla první kapitolu Jména pro lásku. Moc to pro mě znamená...

2 (: Vladěnka :) (: Vladěnka :) | E-mail | Web | 2. května 2015 v 13:13 | Reagovat

Super,super,super! :-D  :-D

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 2. května 2015 v 13:27 | Reagovat

[1]: Děkuju za rady, moc mě to těší. A že jsem si to přečetla, je přece normální, jsi moje affs! :-)

[2]: Děkuju,děkuju,děkuju! :-D  :-D

4 Pixie Pixie | 3. května 2015 v 10:05 | Reagovat

super tesim se na dalsi dil

5 Deisy Deisy | 3. května 2015 v 10:06 | Reagovat

Super! WOW! Piš dál, je úžasná!

6 Lilly Lilly | E-mail | Web | 3. května 2015 v 16:20 | Reagovat

[4]:

[5]: Děkuji vám holky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama